I když Den je pod mrakem, šedivý, trnitý,

Kainský, nešťastný. Čas letí jako ohnivý, a střelený.

Tvůj svět je něco, co ti nikdo nikdy nezcizí a možná pochopí,

že to není zářivý,

jako slunce hřejivý,

a proto nikdo nevidí, co mám ve svý hlavě schovaný,

nicota je tvoje universum a amen tvé mlčení,

nenechat svoje okolí, že tvůj život přemění.

…

Život bez otázek, za hranicemi odpovědí,

je to jako tenkej vlásek, kterej nikdo nevidí.

…

Cesty jsou různý, jedna hladká a druhá

plná růží, cesta se i zúží, klikatí

a kříží, a tak příběhy knihy píší,

ať už jsou z pekel, nebo z nebeských výšin.

…

Buď rád, že samota neovládá tvý vlastní já,

protože pak by tvá cesta byla hodně trnitá.

…

Různé světy různých lidí.

Uvnitř našich myslí, kam nikdo nevidí.

…

Malovat, básně psát, jít a začít tvořit,

dělat to pro sebe, nenechat se zlomit.

Neposlouchat lidi, co ti do toho chtějí mluvit,

protože jen pro ten dnešní den stojí za to žít.

Jen pro ten dnešní den víc po ničem netoužit.

Mám duši básníka, hudbu v srdci,

děkuju paní Pošmourný za inspiraci

…